U. K. Kekkonen
Hlavní stránka / Finská sekce / Články o Finsku / U. K. Kekkonen9.9.2011
Jedním z nejvýznamnějších politiků novodobých dějin Finska je Urho Kaleva Kekkonen, od jehož úmrtí uplynulo 31. srpna 2011 již celé čtvrtstoletí.
„Jestliže si dnes mladí myslí, že by Finsko uspělo bez Urho Kekkonena, tak se mýlí“, napsala k 25. výročí úmrtí prezidenta Kekkonena Brita Kekkonenová, manželka prezidentova syna Taneliho, do největších finských novin Helsingin Sanomat. „Kdyby se byl stal prezidentem můj otec, politik K.A.Fagerholm, tak by to byla katastrofa“, pokračuje snacha prezidenta Kekkonena. „S Ruskem se musí umět velmi obezřetně vyjednávat, a to můj otec neuměl.“
Paní Brita Kekkonenová naráží na vyhrocenou situaci v roce 1956, kdy po smrti poválečného prezidenta J.K.Paasikiviho stáli proti sobě dva silní kandidáti na prezidenta: sociální demokrat K.A.Fagerholm a za Agrární stranu Urho Kekkonen, který volby vyhrál těsně, jen o jeden hlas, a stal se pak na čtvrt století prezidentem Finské republiky, neboť byl zvolen čtyřikrát za sebou na období po šesti letech. Brita Fagerholmová se potom provdala za jednoho ze dvou synů prezidenta Kekkonena, kterého přežila a dnes v 84 letech zavzpomínala na lidské i politické soužití v rodině Kekkonenů.
Vraťme se však od zdánlivě pohádkového příběhu k samému začátku neobyčejné profesní kariéry U.K.Kekkonena. Narodil se 3.9.1900 v malé vesničce Pielavesi nedaleko města Kajaani ve středním Finsku. Rodiče byli malozemědělci a živili se též prací v lese, proto se často za prací i stěhovali. Již v 11 letech se malý Urho přestěhoval s rodiči do Kajaani, kde později studoval na lyceu a kde též složil maturitu v roce 1919. Po maturitě začal studovat práva na Univerzitě v Helsinkách, kde promoval v roce 1926 jako kandidát právnických věd. Od mládí též holdoval sportu a dosahoval výborných výsledků. V roce 1924 vyhrál skok do výšky na celostátním mistrovství Finska a v letech 1923, 1927 a 1928 získal bronzové medaile v téže disciplíně opět na mistrovství Finska, na závodech Kaleva. Zájem o sport mu zůstal po celý život; byl předsedou Finského sportovního svazu SUL a členem Finského olympijského výboru. Během studií se stal vedoucí osobností ve škole a od roku 1927 vydával studentský časopis. V roce 1926 se oženil se Sylvi Uinovou, s níž měl dva syny. V roce 1933 vstoupil do Agrární strany, která pak byla přejmenována na Stranu středu, a o rok později napsal knihu „Sebeobrana demokracie“ a v roce 1936 získal titul Doktor právnických věd.
V roce 1936 byl U.Kekkonen zvolen do parlamentu, v roce 1936-37 ministrem vnitra, 1940-43 předsedou Strany středu, 1944-46 ministrem spravedlnosti, 1948-50 předsedou parlamentu, 1950-51 ministrem vnitra, v letech 1950-56 pětkrát předsedou vlády v období různých vlád a v roce 1956 se stal osmým prezidentem Finské republiky, kde setrval až do roku 1982, kdy pro nemoc předal svůj prezidentský úřad předsedovi vlády Mauno Koivistovi. Ještě čtyři roky statečně bojoval se svou nemocí, až posléze se v jeho rezidenci v Tamminiemi, v 86 letech skončil jeho životní běh.
V čem spočívá tajemství tak velkého a dlouhého úspěchu politiky U.K.Kekkonena? Snad bychom mohli jednoduše odpovědět „umění diplomacie“. Jistě, avšak za tím se skrývá dlouholeté upřímné a mravenčí úsilí o porozumění mezi národy a tím i zachování trvalého míru. Sám Kekkonen jako 17letý mladík zažil, co je to občanská válka, bratrovražedné běsnění a nenávist až za hrob a nechtěl, aby se to ještě někdy v jeho milované zemi opakovalo. Snažil se proto trpělivě vysvětlovat a přesvědčovat, že je i jiná cesta než válečná, a to cesta vzájemné spolupráce a sice spolupráce mezi jednotlivými složkami svého národa i jinými národy, ať už velkými nebo malými. Jsou známy jeho četné iniciativy týkající se vzájemné spolupráce, například Bezjaderná zóna severských zemí z roku 1963 nebo návrh smlouvy tržní spolupráce mezi zaměstnavatelskými a odborovými organizacemi o mzdových a dalších pracovních podmínkách z roku 1970, tzv. UKK smlouva, dále upevňování a rozvíjení mírové politiky zvláště se Sovětským svazem, známé jako linie Paasikivi-Kekkonen, dále důsledné prosazování politiky neutrality a spolupráce se sousedními zeměmi založené na oboustranné důvěře. Aktivně a iniciativně se zúčastňoval jednání o spolupráci a bezpečnosti v Evropě od roku 1969 a v roce 1975 nabídl svou zemi pro konečné podepsání Závěrečného aktu této konference. V srpnu 1975 se tedy v památném kongresovém paláci Finlandia v Helsinkách sešlo 33 hlav evropských států, USA a Kanady, aby stvrdily svým podpisem svou vůli spolupracovat společně ve všech směrech lidské činnosti. I když se tehdy mnohému kritikovi mírové politiky mohlo zdát, že podepsané závěry Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě zůstanou jen na papíře, nestalo se tak. Ba právě naopak. Podle návrhu tehdejšího amerického prezidenta G.Forda, se zúčastněné země zavázaly k následné kontrole dodržování Závěrů KBSE a tak se každý druhý rok schází ministři zahraničních věcí v jedné z členských zemí, aby prověřili dodržování Závěrů v jednotlivých zemích. V průběhu let se Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě proměnila v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), která má své pevné místo na mezinárodní politické scéně a pomáhá tam, kde je právě pomoci potřeba.
Můžeme tedy směle říci, že se podařilo prezidentovi U.K.Kekkonenovi v těžkých poválečných letech svou prozíravou politikou a neutuchajícím úsilím o mír a spolupráci zabezpečit nejenom svou zemi, ale i položit základy ke spolupráci v celé mírové Evropě. Za to mu dnes, my Evropané, skládáme dík.
Sekce: Články a fotografie z činnosti | Články o Finsku | Tisk | Poslat článek známému