Setkání Islandské sekce s prof. Radegastem Parolkem

Hlavní stránka / Islandská sekce / Články o Islandu / Setkání Islandské sekce s prof. Radegastem Parolkem

22.11.2009

Dne 10. listopadu 2009 uspořádala Islandská sekce setkání s významným profesorem, literárním historikem, srovnávacím jazykovědcem, slavistou, baltistou a vzácným člověkem – dnes již téměř 90tiletým nevidomým dr. Radegastem Parolkem.

Ač postižen ztrátou zraku, stále je činný a na příští rok připravuje vydání svého celoživotního díla včetně pamětí. K řešení jazykových i historických otázek přistupuje interdisciplinárně, uplatňuje své mnohostranné přístupy, optimismus do života a zájem o vše, co se u nás děje. Má fenomenální paměť, jeho znalost desítky jazyků je ohromující. Bylo to nezapomenutelné setkání pro všechny přítomné a někteří odcházeli se slzami v očích. Na setkání přišli též významná překladatelka z estonštiny dr. N. Slabihoudová a nakladatel Ing. A. Drábek.
Dr. Radegast Parolek překládal lotyšskou a litevskou poezii. V minulosti jeho publikační činnost byla rozsáhlá a jako univerzitní profesor Karlovy univerzity ovlivnil generace našich učitelů a vědců. I dnes ještě spolupracuje s kabinetem baltistiky FF UK.
Na příští rok 2010 – ke svému významnému výročí (narozen 1. prosince 1920) – připravuje souborné vydání svých děl. Připomínám jeho poslední díla, která lze získat na FF UK v Praze (Zlatý fond baltských literatur, Lotyšská literatura, Les duší, V kruhu krásy). Po roce 1989 byl za své dílo oceněn mnoha vyznamenáními – 1990 získal doktorát věd honoris causa od Lotyšské university v Rize, 1995 byl zvolen řádným členem Lotyšské akademie věd, v roce 1996 mu prezident Litevské republiky udělil Řád velkoknížete Gediminase, v roce 1997 byl vyznamenán vysokým lotyšským řádem Tří hvězd.

Profesor Parolek má velkou úctu k Islandu, obdivuje jeho kulturu a literaturu. Pozvali jsme ho mezi nás, protože jeho tvorba s touto zemí souvisí. Napsal totiž v době vzniku Charty 77 zatím nepublikovaný satirický román, ve kterém paroduje situaci normalizačního období. Zápletka se točí kolem deníku anonyma pražského, který údajně objevil v Tyršově domě na Malé Straně islandský badatel zabývající se dějinami tělovýchovy.
Svůj život rozděluje ve své připravované pentalogii na časy euforické, heroické, neurotické, magické a sklerotické. Odráží se v ní jeho dětství a studia za 1. republiky (maminka byla Lotyška, kterou si přivedl otec legionář po 1. světové válce do Československa), doba okupace, poválečný dvacetiletý vývoj, nadějný rok 1968, doba normalizace a dnešní svět.
Sám si cení literatury a vůbec kultury malých národů, jakými jsou Litva, Lotyšsko, Estonsko, Island a další severské země, které právě svou kvalitou mohou obohatit mozaiku evropských národů. Každý národ může přispět ke světové kultuře, být „nástrojem ve filharmonickém orchestru“. Překlady souvisí s dobrou znalostí jazyka. Je rád, že se dnes otevírají mladým lidem možnosti cestovat a studovat právě jazyky z těchto oblastí a tím i jejich zajímavou kulturu. Lotyština, litevština, estonština i islandština jsou dnes mezi mladými velmi populární. S cílem harmonizovat a podporovat spolupráci mezi malými národy Evropy pan profesor navrhuje vznik Charty malých národů.
Během našeho setkání překladatel zpaměti recitoval verše, které přebásnil nebo sám napsal. Byly přečteny i ukázky z jeho tvorby se zaměřením na litevské a lotyšské autory. Seznámit se s nimi můžete ve vybraných ukázkách, ve kterých vyznává svou životní filosofii.

MŮJ VNITŘNÍ SVĚT (Můj metatext)

Můj zvláštní svět je česko-baltický,
s ním jméno mé je spjato navždycky.
Je napůl vysněn, napůl faktický,
je poetický, v barvách plastický,
v písních a mýtech občas magický,
krásy a lásky pln, byť tragický.
Přežít sto let je výkon nadlidský,
Přežívá pouze text náš básnický,
Text tajemný, text telepatický.

Odkaz (na motiv z Rainise)

Co radit mám, já stařec, zelenému mládí?
Jak nezklamat se v životě, jenž pádí?
Jak čelit závisti i nenávistí hadí?
Jak všeho dosáhnout a nedat štěstí v sázku?
Na to znám lék jen jediný – jen lásku.

Miniúvaha (Bona fide – na motiv z Rainise)

Dnes vládnou světu ducha invalidé.
Lidé mých snů jsou tvůrčí lidé.
Jsou Bohem vyvoleni jako Židé,
věřím, že jejich doba teprv přijde.
Dám za to život – Bona fide.

Z mého života (R. P.)

Jsem chor a stár a blízko már.
Zbývá mi pár tak vzácných jar.
Den každý vnímám jako dar.
Ve světě plném krás i zrad
je kruté kvést, leč nedozrát,
říkám si nad každou z mých ztrát.
Vše zrod má z vod, jde o život,
jenž rozkvétá na březích vod.
Kde kvet můj květ, už dozrál plod.
Svou úrodu jsem nedožal,
můj plod kéž dá ti času cval,
je v něm má láska – i můj žal.
Kéž od všech běd tě oprostí
v něm hořké jádro moudrosti
a v srdci smír se rozhostí.
Pak na žeň dní svých pohlédni,
než naposled se rozední.
Tvoř do své chvíle poslední!

uveřejněno ve Zpravodaji Severské společnosti 4/2009

Autor: Lidmila Němcová | Sekce: Články a fotografie z činnosti | Články o Islandu | Tisk | Poslat článek známému